Každý máme svou úchylku. Moje je doživotní, neléčitelná a
jmenuje se hory.
Hory ve všech skupenstvích. Dokonce ani velmi vážná "havárie"
ve Vysokých Tatrách na Silvestra 1987 (z Baraního sedla k Teryně
za třicet sekund, heč....) a následné kilo nerezi v kyčli to
"okouzlení" nezměnily.
Protože mám to štěstí, že bydlím v horách, daří se mi
mou úchylku často a intenzivně prožívat. V létě pěšky
nebo s bajkem, v zimě na lyžích (s tuleněma zespod).
Při
svých výletech do hor s sebou občas tahám i nějaké ty "zbytečnosti" (Nikon
D60+Nikkor 16-85 VR AF-S DX) a
pokouším se "dělat úúúúúmění".... no, a protože
mě to baví a tak vůbec... tak jsem se rozhodl nenechat si ty umělecké
pokusy jen pro sebe. Třeba se budou líbit. ..:-)
Ing. Pavel Procházka |